Načítám :-)

Výchozí vzhled

Černá a bílá zatím jen pokus, pokud se ti líbí, napiš.

9:26 Host čte článek Tramvají do skal
9:26 Host čte článek Zdá se mi o holkách
9:26 Host čte článek Volný čas s dětmi
9:25 Wolfy je online
9:25 Host čte článek Mámin nový přítel
9:25 Host čte článek Nejde mi usnout
9:25 Host čte článek Samolepky na zeď
9:24 Host čte článek Benefiční koncert
9:24 Host čte článek Jak si dát s klukem pusu?

Temnoty

Ahojky Lori, moje máma mě chce poslat na vyšetření jenom proto, že jsem divná, jiná jen proto, že se liším. Jen proto, že mám jiný vkus a jiné chování. Upřímně mi to říká hodně lidí, že jsem divná, ale od vlastní matky jsem to nečekala.

Důvody proč mě chtějí vyšetřit:

Maluji smutné obrázky, většinou při nich někdo umírá. To ale není ten problém, jejich problém je ten, že mě se tyto obrázky líbí.

Začínám se chovat jako EMO. Dokonce jsem měla takovou depku, že jsem se i řezala, ale to oni neví.

Když jsem smutná (což je často) tak jsem jakoby šťastná...dalo by se říci, že jsem ráda smutná, ale když jsem uvnitř smutná na povrchu se chovám jako stroj na smích.

Kdyby jsem byla EMO byla bych už v psychiatrii.

A tohle všechno jim vadí...pokud jde o mé okolí jako ve škole, tam se chovám jako stroj smíchu.

Ale já jsem jako takový hrnek, který je až po okraj plný slz z urážek, šikan, vtípků, pomluv a hádek, takže stačí, aby mi ve škole někdo schoval tašku na pánské toalety, nebo jedna malá hádka doma a hrnek se přelije a už mám zase kutálející se kuličky slz na tvářích.

Jenom jedna věc na mě samotné mi přijde divná, a to že když pláču vypadám jako psychopat, pláču ale usmívám se...nebo v tom lepším případě vypadám rozzuřená...



Můj dotaz zní:

Vážně jsem divná? Potřebuji vyšetřit? Nebo mě prostě jenom rodiče nechápou?

Já to chápu tak že jim vadí že jsem jiná, že jsem originální, že nejsem kopie

Nebo o mě mají strach ?

Markéta 13

PS: "Trooošku" jsem se rozepsala.


Milá Maky, být jiná, svá, nebýt ničí kope, je zcela v pořádku. Být jedinečná, originální, ano, o to bychom měli v životě usilovat, nebýt jako stádo, jako všichni ostatní, ale bojím, že to u tebe tak není. Pravdou je, že se o tebe rodiče velmi bojí (zjevně tě milují), dělají si o tebe velké starosti, ale už ti sami nerozumějí a ani ti neumějí pomoci. I já z tebe cítím (a to tě osobně vůbec neznám), jak jsi absolutně ztracená v sobě samotné, jak jsi nešťastná, jak si usilovně vytváříš masku sama sebe, jak se utápíš v smutku, zoufalství a kryješ jej jakýmsi strojovým smíchem. Jsi tak plná bolesti, neštěstí, nepochopení, sebedestrukce i inklinace k smrti, až je to opravdu trochu děsivé. Navíc ti tato poloha deprese připadá pohodlná, jednoduchá, rozhodně nemusíš hledat odvahu k životu, a to vážně není správný postoj. Proto si myslím, že rodiče volí správnou cestu. Ne tě nechat někam zavřít - na psychiatrii, ale opravdu ti pomoci. Vzít tě k odborníkovi, který s tebou může pomalu začít pracovat na tom, aby jsi našla soulad sama se sebou, aby jsi našla klid, harmonii a našla sílu v pohodě žít. Přeji ti hodně sil i odhodlání, vlastní vůle, přesvědčení, chtění vystoupit ze svého stínu i ze svých temnot.

Autor: Hana Sedláčková

4.12. 2016

Komentáře k článku

Nový komentář



lili8079. 3. 2017 20.35

Mám podobný problém ale místo smutku tam mám radost prostě nedokážu být vážná pořád se musím smát

KidsLand.cz ©2017, loga
Pravidla používání webu

WEBDESIGN BY HAZMI

Mobilní zobrazení.
Doporučujeme