Deník Jirky
Milý deníčku, tak nějak bych se ti občas potřeboval s něčím svěřit, poněvadž se známými si toho během dne moc nepovím, a tudíž potřebuji občas své myšlenky i ventilovat ven. Je mi 14 let, a proto ode mě nečekej žádné romány nýbrž obyčejné příběhy ze života. A abych nezapomněl – ozvu se ti asi tak vždy jednoutýdně.
Po dlouhé době...
Milý deníčku,
po delší době jsem zpět, nebudu se nikomu zpovídat, proč jsem nic nepsal, protože bych asi žádný rozumný důvod nenašel, … prostě se mi nechtělo. Ale momentálně jsem si z nudy zasednul k počítači, a pokud mě nenapadne nějaká nová činnost, kterou bych mohl zkusit, tak to tentokrát možná dopíšu celéJ.
Celý článek
Nejhorší mám za sebou!
Milý deníčku,
akorát si tak vysedávám u nás na houpačce v malé chaloupce nedaleko slovenských hranic. Vítr mi příjemně fouká do zad a já si alespoň na chvíli můžu vychutnat tento jedinečný pocit. Jediné, co by se možná dalo vytknout, je, že díku slunku vidím v notebooku leda tak velké nic. Čili pokud zde někdo zaregistruje nějakou chybku či nesmysl, tak pak je to chyba počasí a ne moje J.
Celý článek
Konec se samotou...
Milý deníčku,
zrovna včera jsem slyšel někde ve škole: „Jestli nám to tohle léto nepokazí, tak to bude pěkná zima.“ Celkem dobrý byl taky vtip trochu na jiné téma: Ozbrojená loupež v Bance…
…Zloděj naloží peníze do tašky, obrátí se s pistolí na ochranku a ptá se: „Viděl jsi něco?“ „Ano“…Prásk, dostal kulku přímo mezi oči. Zloděj se otočí na návštěvníky banky a ptá se: „Ty jsi něco viděl?“ „Ne, ale moje žena ano.
Celý článek
Týden jako každý jiný
Milý deníčku,
momentálně je páteční večer, v televizi nic zajímavého nedávají, v každém pokoji našeho bytu je nějaký ten můj příbuzný a na záchodě, chodbě, balkoně či ložnici mých rodičů se mi skutečně zůstávat nechce, a tak jsem se na chvilku uchýlil k počítači… i když zde má máma hlasitě puštěnou televizi. Aspoň, že mám ještě celý víkend před sebou a tento podivný pracovní týden už konečně za mnou.
Celý článek
Ach ta hlava děravá...
Milý deníčku,
právě sedím nad úkolem z češtiny a upřímně bych teď dělal cokoli jiného než právě tohle. Dokonce mě napadají nejrůznější divné představy. Ty poslední, které si zatím ještě pamatuju, zněly nějak takto: „Jaké to nejspíš je být rybou?“ nebo „Jestlipak by učitelka uvěřila tomu, že mi můj úkol sežral pes? “ A tak jsem raději přesunul na chvilku k počítači, abych aspoň tak na půl hodinky mohl „vypnout“.
Celý článek
Valentýn za mnou a Velikonoce přede mnou...:-)
Milý deníčku,
Jak tvrdí Murphy: „ Práce s počítačem se podobá předem prohrané válce. Počítač totiž vždycky vyhraje.“ Nicméně po delší době se mi konečně podařilo nad technikou vyhrát, a tak ve stručnosti můžu sepsat nějaké ty moje aktuální novinky.
Celý článek
Hnusná chřipka
Milý deníčku,
po delší době se ti opět ozývám. Nebudu se Ti nějak zvlášť zpovídat, proč jsem tu tak dlouho nebyl. Postačí snad, když jen řeknu, že jsem si potřeboval trošku odpočinout od všeho toho stresu, který mě v poslední době tak neúprosně sužoval. Nicméně je to už téměř všechno za mnou a pevně věřím tomu, že ti budu psát své zážitky mnohem častěji.
Celý článek
Občanka
Milý deníčku,
u nás doma právě vrcholí poslední přípravy na Vánoce. V kuchyni voní cukroví a na balkoně vyčnívá borovice – hotová rodinná idylka. Příští týden mi už konečně bude patnáct, akorát občanku mi nejspíš nikdy nevydají. A abych nezapomněl, tak zítra jdu na patnáctiletou prohlídku, kde mi dají očkování proto tetanu. Pokud nevíš, co takovéto očkování obnáší, tak si představ velkou injekci, kterou Ti zdravotní sestřička bodne do zadku (Au...).
Celý článek
Vánoční přípravy
Milý deníčku,
vánoční atmosféra už sálá ze všech míst kolem mě. Na pouličních lampách jsou vyvěšeny ozdoby, lidé nakupují dárky a z nebe padají první sněhové vločky. Ne, že bych byl nějaký fanatik do toho celého vánočního shonu, ale narodil jsem se o Vánocích, a tak mám prostě Vánoce rád. Zajímalo by mě taky, jak Ty (i všichni čtenáři) si užíváš všechno to, co se týká Vánoc.
Celý článek
Cesta do Prahy
Milý deníčku,
naši teď zrovna nejsou doma, a tak si můžu dopřát alespoň trochu pokoje. Mám občas takový pocit, že jsem si v poslední době naložil až příliš velké břemeno – ve škole spousta povinností a doma to taky není žádná sláva. Ovšem ihned poté, co budu mít přijímačky za sebou, tak se na to zvysoka vykašlu. Nejdůležitější je teď nějak přežít nejbližších šest měsíců a pak si konečně v klidu říct: „Hurá!“
Celý článek
