Načítám :-)

Téma týdne „Rodina“

RodinaTématem týdne je „Rodina“. Kdo tvoří vaší rodinu? Máte nějaké domácí mazlíčky? Kde bydlíte? Máte nějaké sourozence? Co s rodinou společně podnikáte? Co byste chtěli podnikat, ale zatím jste to neuskutečnili? Co pro vás slovo rodina znamená? Posílejte nám do redakce svoje úvahy, povídky a příběhy na toto téma. Už se na ně moc těšíme.

 Výhercem týdne od 17.12. do 23.12.2012 je GabriElka. Gratulujeme.


Císařská kuchyně.

A jede se na výlet. Směr Kersko a nabrat si u pramene nějakou minerálku. Na palubě auta jsem já a mamka, kormidluje děda. Projíždíme Císařskou kuchyní. Děda nasává a zvědvě mě pozoruje ve zpětném zrcátku. „Tak co bude mít dneska císař pán k večeři?“ Ještě než jsme dojeli k prameni, děda nás na večeři pozval k sobě domů, že prý babička upekla dědovku. Bohužel recept někam založila, a tak jsme se museli spokojit s obyčejnou bábovkou. To dědovi náladu zkazit nemohlo. Recept si pamatoval, takže příště bude zase dědovka...

Lenka Martinková

Příspěvky od čtenářů, které dorazily během léta, si můžete přečíst ZDE.

Příspěvky od čtenářů z minulého běhu tématu (označeny modře):

Taková normální zaječí rodina

Žila byla za několika horami v jednom lese taková normální zaječí rodinka. Starý zajíc Pepa, o něco mladší mamka zaječice Maruška a jejich roční zajíček „úšáček“. Bydleli všichni společně v jedné staré noře po lišce Bystroušce. Téměř každý večer poblíž jejich domova přicházeli a někdy je i napadali divocí kanci. Netrvalo to dlouho a zaječí obydlí divocí kanci rozbourali. A tak si zaječí rodinka řekla, že se odstěhuje na polní venkov. Ale chudáčci zajíčci. Oni tam nemohli sehnat žádný domeček, do kterého by se vešli spokojeně všichni. Buď byl moc malý a nebo zase příliš velký. Přemýšleli, přemýšleli, co asi budou dělat. Najednou se rozhodli, že se odstěhují do malého městečka Zaječov, podle nich to bylo město zajíčků. Tam se jim žilo moc a moc dobře. A pokud ještě neumřeli, tak tam spokojeně žijí dodnes.

Autoři: Skupina Jezevci – 2. oddělení ŠD Beroun- Závodí


Hříbci

Co se to tu skrývá?
Malá hřibí rodinka,
ta má zdatného tatínka.
Tatínek jim pořád říká,
že mají nechat toho skřítka.
Starého dědu hřiba,
zachvátila hluchota.
Jeho sestru Mapotu,
ta má přeci slepotu.
Tatínek má velký klobouk,
lezl mu po něm pavouk.
A co mamka,
kde ta je?
Ta se pořád raduje.
Schovává se v mechu,
Opatruje holku.
Holka jejich dcera je,
ta se také raduje.
Schovaní jsou všichni v mechu,
aby tu žili do sto roků.

Autoři: Skupina Liščata – 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí


Muchomurčí rodina

Byla žila jedna muchomurková rodina. Táta „muchomurka“, máma „muchomůrková“ a jejich děti „muchomůrčičky“. Jednoho dne takhle v krásném malém lesíku skotačí, a jak tak skotačí ukoply tatínkovi klobouček. Přišla k nim houbová víla a čepičku taťkovi vrátila zpět. A od té doby se neustále schovávaly před dětmi a zvířaty, aby se už nikdy nestalo takové neštěstí jako se stalo před tím.


Autoři: Skupina Vlčata – 2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Liščí rodinka

Jednoho dne se liščí rodinka vydala vlakem na výlet. Táta Pepa seděl jako první. Máma Lucka a děti Tomáš a Roman vešli do vlaku až jako druzí. Děti si hrály. Cesta rychle ubíhala. Vlak dojel na místo. Liščí rodinka vystoupila. Procházela se lesem sem a tam. Najednou máma zjistila, že se Roman ztratil. Rodiče ho začali hledat. Bylo šero. Táta šel a najednou o něco zakopl. Podíval se pořádně, a podivil se. Uviděl Romana, který tu spal. Táta ho vzal a šli lesem k nádraží. Nastoupili do vlaku a jeli zpět domů. V noře popřála maminka všem „dobrou noc“ a šli spát.

Autoři: Skupina Veverky – 2. oddělení ŠD Beroun - Závodí

 

SKŘÍTKOVSKÁ RODINA

V našem blízkém lese,
žije skřítků deset.
Jsou to skřítci podzimníčci,
jejich šaty jsou vždy čistý.

Skřítek taťka, ten to zná,
daleko se nevydá.
Hlídá svoji rodinku,
každou sudou hodinku.

Starostlivá maminka,
hlídá svoje miminka.
Nebojte se, neztratí se,
vždyť jsou tady u nás v lese.

Osm malých skřítečků,
pořád hledá maminku.
Děti moje, nebojte se,
rodičové jsou tu v lese.

Hlídají svou chaloupku,
připravují pochoutku.
Vždyť za chvíli padne sníh,
musíme se připravit

Pak si krásně pochrupčíme,
nové síly nasbíráme.
Zjara zase vstaneme,
nové šaty vezmeme.

Nebudou už barevné,
Budou krásně zelené.
Sluníčko nám bude svítit,
My se ale budem míti.

Autor: Kaštánci – 2. oddělení školní družiny, Beroun - Závodí

Nové příspěvky od čtenářů (označeny černě)

Rodina, je to nejlepší, co mě kdy potkalo...
Je to úžasná parta lidí kteří se mají rádi a důvěřují si. V dobrém i zlém.
 
Moc k tomu není co říct, ale svojí rodinu bych nevyměnila a nic na světě.
Nejvíce miluju brášku Míšu, mamku a tatínka.
Jsou to pro mě ty nejdůležitější osoby na světě. Miluju je.
 
Děkuji i Kidslandu, že dala zrovna toto téma a já si uvědomila, jak moc pro mě moje rodina znamená a mohla to dokázat i jim.
 
Autor: Kristen
 

Rodina

Co je to rodina? To přece všichni víme. Rodina je skupina osob nebo i více skupin navzájem propojených pokrevními svazky. Základní rodinu tvoří maminka, tatínek a jejich děti. Ale existuje i rozšířená rodina - sem krom rodičů patří i prarodiče, tety strýcové, bratranci a sestřenice. Rodinu však můžeme vnímat i jako skupinu lidí, které spojuje stejný způsob života, obdobné vztahy, zájmy a záliby. Myslíme si, že nyní je ta správná doba k tomu, kdy se zamýšlíme nad pojmem „rodina“. Vždyť jsou právě Vánoce, při nichž se rodina ještě více stmeluje a drží pohromadě. Užívá si ty nejkrásnější chvíle v roce. Vždyť Vánoce jsou svátkem dětí, které se radují nejen z dárků, ale i z toho, že se celá rodina sejde pohromadě. Zapomeneme na ty špatné a chmurné chvíle, a užíváme si klidu a pohody. Zamýšlíme se nad starými zvyky a tradicemi Vánoc, rozkrajujeme jablíčko, pouštíme lodičku z ořechové skořápky, lijeme olovo anebo  vosk ze svíčky. Hodujeme, hrajeme společenské hry, chodíme na procházky. Prostě snažíme se, aby rodina byla pohromadě. I my jsme jedna velká rodina, která se jmenuje „Lupínečci“. Tvoří ji děti 2. oddělení školní družiny v Berouně – Závodí. I my jsme si užívali vánoční pohody, připravili jsme si navzájem dárky, které si pak předali. Zavzpomínali jsme na to, co se nám podařilo, ale i na to, co je třeba ještě vylepšiti. Není toho mnoho, ale najde se. Vždyť taková jedna velká rodina by se k sobě měla chovat hezky, kamarádsky, neměli bychom být závistí, měli bychom si navzájem pomáhat. Jedno velké potěšení pro naši rodinu „Lupínečků“ bylo v závěru roku, kdy nás navštívila Veronika a Petr z Kidslandu. I oni asi chtěli vědět, jak to u nás vůbec funguje. Přesvědčili se. A my jsme byli šťastní, že nás přijali ještě do větší rodiny KidsLanďáků. To pro nás byl největší zážitek, toho si nejvíce vážíme, ale zároveň je to pro nás další závazek, abychom tuto velkou rodinu nezklamali. Při zamyšlením nad pojmem rodina se nám vždy vybaví rodina „KidsLanďáků“. Vždyť máme i průkazky, které nám určují totožnost a příslušnost k této rodině. Děkujeme a jsme zavázáni.

Autor: Lupínečci – Beroun – Závodí

Rodina je hrozně moc důležitá.S rodinou se většinou jezdí někam třeba k moři nebo na hory nebo se s ní alespoň tráví volný čas.Ale rodina není jen mamka a taťka a třeba ségra nebo brácha,ale také strejdové a tety a babičky a dědečkové a prababičky a pradědové a sestřenice a bratranci a………

Pod slovem RODINA se mi vybaví láska a důvěra a prostě RODINA JE PRIMA.Já mám psa a o něj se všichni staráme.Ségra mu někdy nese jídlo někdy zase já,někdy s nim jdeme všichni na procházku a někdy s nim je táta venku jindy zase mu máma chystá jídlo atd…………..a z toho vyplívá že všichni ho máme rádi.S RODINOU si někdy taky hrajeme různé hry a někdy si spolu vyjedeme na kole a někdy zase já s mamkou vařím.Ale nemusí to být jen s mamkou nebo taťkou a nebo se ségrou ale může třeba s babičkou.S babičkou chodím na večerní procházky a louskám oříšky a s dědou zase chodím na pohár a se strejdou hraju logické hry.

MILUJI RODINU A ZA VŮŮBEC NIC BYCH JÍ NEDALA.ANI ZA 1000000000000000000Kč.

Autor: GabriElka

 

Mít svou rodinu je pro každého moc důležité. A nemusí jít jen o příbuzné. Za příslušníky rodiny můžeme považovat i ty, kteří s námi sice nejsou pokrevně příbuzní, ale které známe dlouho a máme je rádi.

Tak to mám třeba já. Naše rodina je hodně, hodně malá. Vlastně ji tvořím já s mámou a babičkou. Pak mám ještě tetu, vdovu po mém strejdovi, ale tu vidím tak 5x do roka - má své vlastní příbuzné. No a ještě sestřenici, dceru mého strejdy, ale tu do rodiny nepočítám a ani počítat nechci. Dokud k nám jezdila, tak každýmu jen ubližovala. Tak jsem rád, že je pryč.

Tak jsem k naší rodině připopil i máminu kamarádku s její rodinou. Mám tak najednou rodinu dost velkou. Tetu, která mně zná skoro tak dobře jako moje máma, strejdu, za kterým můžu jít, "sestřenici" na kterou se můžu spolehnout ( ikdyž je to už slečna na vysoké). A také babi a dědu.

Nikdy mně nedali najevo, že nejsem jejich příbuzný. Znám je od narození a ještě nedávno jsem si myslel, že jsou praví příbuzní. Když jsem u nich, mám prostě pocit, že jsem u svých a cítím se s nima dobře.

Takže vím, že do rodiny nemusí nutně patřit jen pokrevní příbuzní, ale i ti, se kterými se máme vzájemně rádi a se kterými si rozumíme. Je to o to lepší, že vlastně je to spojení dobrovolné.

Autor: 07hop

 

1 2 3 4 5

Autor:

3.10. 2012

Komentáře k článku

Nový komentář



KidsLand.cz ©2016, loga
Pravidla používání webu

WEBDESIGN BY HAZMI

Mobilní zobrazení.
Doporučujeme