Jak kominík ke štěstí přišel

V jedné vesnici žil byl kdysi dávno kominík Josífek. Byl hodný a lidem štěstí nosil.

Pokaždé když procházel vesnicí mezi domky a zahlédly ho děti, chytaly se za jeho kabátek plný sazí, aby měly štěstí. Přitom se za knoflíky svých kabátků držely.

Samotný Josífek však štěstí  neměl. Rodiče mu brzy zemřeli, když byl ještě malý, a po nějakém čase ho opustili i staří prarodiče, kteří se o něho s láskou starali. Žil pak v malé chaloupce sám a společnost mu dělal jen strakatý kocour Bobeš. Na dvorku mu pobíhalo několik slepic a to bylo tak všechno.

Jednoho dne, když zase mezi domky šel, aby komíny vymetal, a ty pak měly čistý tah a oheň dobře hořel  v kamnech, tak toho sluníčkového dne, kdy zase nenechavé ruce rozpustilých dětí mu za kabátek tahaly, utíkal před nimi Josífek, neohlížeje se napravo ani nalevo. Srazil se u zámku s princeznou Hermínkou. Vystupovala právě z bílého, pozlaceného kočáru.

„Promiňte, jasná princezno,“ omlouval se a hned se klonil i se žebříkem.

A protože princezna Hermínka nebyla nafoukaná princezna, jen se usmála.  Byla moc ráda, že se s Josífkem srazila. Vždyť srazit se s kominíkem znamenalo  štěstí! To vědělo každé malé dítě.

„Pojď, něco ti ukážu, chceš-li,“ podívala se na Josífka líbezně svýma velkýma modrýma očima a jiskérky z jejich srdéček vzájemně mezi sebou přeskočily.

„Ukážu ti tajemství.“ Vedla kominíčka do zámecké zahrady k malému altánku u dutého stromu. Po rozložitých větvích starého dubu  ho vedla na střechu ke komínu, kde se usadili a povídali si o všem možném. Čas v přítomnosti krásné princezny Josífkovi rychle utíkal a než se nadáli, byla kolem nich  noc černá jako kominíčkův kabátek.

„Hermínko, kde jsi?“ začalo se ozývat do ticha noci z oken zámku. To král s královnou už princeznu hledali.

„Hezky se mi s tebou povídalo, Josífku,“ řekla princezna a políbila kominíčka na nos. „Zase někdy přijď, jsem tu tak sama,“ usmála se a utíkala do zámecké komnaty.

Josífek najednou poznal, že je šťastný, protože už není sám. Vesele šel domů a na cestu mu svítily zlaté hvězdičky štěstí.    

Autor: Ivana Tučková

Nový komentář