Načítám :-)

Výchozí vzhled

Černá a bílá zatím jen pokus, pokud se ti líbí, napiš.

11:04 Host čte článek Chci chodit do nějakého kroužku
11:03 Host čte článek Španělské recepty 2.
11:02 Host čte článek Zastavit růst?
11:02 Host čte článek Kdo si hraje, nezlobí aneb originální dárky pro děti
11:00 Host čte článek Můj největší trapas - 1. Kategorie – vítěz
11:00 Host čte článek Las Vegas - nejzajímavější hotely na světě
10:59 Host čte článek Holčička
10:59 Host čte článek Stále mě provokuje
10:58 Host čte článek Šutrologie - I.
10:56 Host čte článek Hledám ztracené

Trampoty s láskou

Když si nebudeš vědět rady, Lori je pro Tebe tady. Mohu Ti pomoci vyhledat pomoc v nesnázích, poradit Ti s něčím, co Tě momentálně velice trápí anebo Ti jen být na blízku, vyslechnout Tě.

Nejčastější dotazy:

  • TEST: Má o mě zájem? Neustále tápete, zda vás má kluk, který se vám líbí, rád? Zkuste následující testík, který vám prozradí, jak si stojíte. Více...
  • Jak sbalit kluka? Neustále tápete nad tím, jak to udělat, aby si vás kluk, o kterém sníte všimnul? Více...
  • Moc se mi líbí holka a já jí ne. Co mám dělat? Více...
  • Nechce mě žádná holka. Více...
  • Jak se pozná u kluka, že se mu holka líbí? Více...
  • Když sem na rande s holkou nevím o čem bych se s ní měl bavit a tak jsme vždycky jenom potichu... Nevíš co mám dělat?? Více...
  • Je mi 15 let a ještě jsem se s nikým nelíbala. Mám strach, že se ztrapním, že to nebudu umět. Je nějaký "recept"? Více...
  • Líbí se mi jedna holka ze třídy a nevím jak jí to říct bojím se že řekne néé! Více...
  • Jak se dává francouzský polibek? Poraď mi, jak se naučit líbat. Více...

Tady můžeš psát své problémy a číst odpovědi.


1 | | ...

Jak na něj zapomenout?

Ahoj Lori, já ti moc děkuji za tvou předešlou odpověď. Pomohla jsi mi, ale teď je tu jiný problém. Jeden takový problém s láskou. Cca před rokem jsme se přestěhovali, když jsem byla ve škole poprvé, zamilovala jsem si tam jednoho kluka. Byla jsem moc ráda za naše kamarádství a později to i konečně přešlo na chození. Chodili jsme spolu půl roku a pak mě nechal. Myslela jsem, že se z toho vymorltám, ale já k němu pořád něco cítím a bolí mě když ho vidím. Zase se mnou chce chodit jiný kluk. Ale já s ním ne, protože by to byla neupřímná láska. Tak mi prosím poraď, jak na něho nejlépe a nejrychleji zapomenout. (Předpokládám že odepíšeš. Že potřebuji čas, abych zapoměla) Předem děkuji.. Míša :) 13 Celý článek

Instruktor

Ahoj Lori. Byla jsem na táboře a samozřejmě tam mam spostu kamarádů. A asi jednomu z nich se dost líbim (to je můj odhad:)). Bavila jsem se o tom i s kamarádkou. Říkala jsem jí,že mi připadá, že se mu trochu líbim a ona mi na to odpověděla, že mě balí "jako prase"(její slova :D [zřejmě {a vím to určitě} měla namysli míru:) ]) Když jsem se nad tím zamyslela tak možná jo, ale nechci si fandit. Tak mi,prosím,řekněte sami.: Pořád se na mě dívá a usmívá.(vždycky když to zjistím, že zase na mě kouká a kouknu se na něj, tak se usměje a já mu to oplatim) Další věci: Sedim na lavičce a nesedí se mi úplně pohodlně, protože je křivá. A já se pro jistotu podívala(přesněji řečeno šahla na záda) jestli to není třeba shrnutou kapucou od mikiny. A on se mi hned zeptá jestli nechci přinést deku.:D Nebo jen tak za srandy řeknu ať řekne aby se hrála nějaká písnička. A on to jméno té písničky opravdu řekne..Nebo mu řeknu ať mě přinese pití (jenom sranda a nepočítam s tím, že by to vážně udělal..) a co myslíte, že udělá? Zvedne se a přinese mi pití..:D Jenom je v tom jeden háček já patřila ještě mezi děti.Je mi totiž 14. Ale on je vedoucí?(nebo praktikant[ale to je jedno..]) a je mu 19! Pořád jsem si říkala, že si to, že se mu líbim jenom namlouvam, ale po tom co mi to řekla kamarádka a ještě pár lidí (vlastně si to myslel skoro celý tábor..) tak jsem si říkala,že to přece nemůže být pravda. Protože když se to vezme takhle tak on je dospělý. A pořád jsem si říkala, že když už je tedy "dospělý" tak, že by měl mít rozum ,a že on by mě neměl balit...Ale pak jsem si říkala, že se srdci a (asi) lásce nedá poručit.. Ale jinak je to muj super kamaráda, ale je pravda, že ho mam trošku( asi) víc než ráda. Ale co teď? Mě by to nevadilo(obě možnosti..- super kamarád nebo možná něco víc), ale věkový rozdíl.. Tak mě prosím tě řekni co si o tom myslíš a jestli budeš cokoliv vědět, tak prosím řekni. Moc děkuji za vše a promiň za tvůj zmařený drahocenný čas. Anička 14 Celý článek

Strach z odmítnutí

Ahoj, před 10 měsíci jsem si začal psát s jednou holkou. Bydlí asi 30km ode mně. Moc si rozumíme, píšeme si spolu každý den. Jednoho dne jsem si ale uvědomil, že ji miluju:) je prostě úžasná:), jenom nevím, jak ji mám napsat, že ji miluju (mám strach z odmítnutí :( Marek 15 Celý článek

Instruktor

Včera jsem přijela z výletu, dá se tomu říkat jako škola v přírodě. Měli jsme tam instruktory a mě se jeden strašné líbil, ale je nejmíň 10let starší než já a navíc jsem se koukal na faceb ook a má už holku já někdy i brečí a nevím co mám dělat. Nevíš jak na něj mám zapomenout nebo se toho nějak zbavit? Iva 12 Celý článek

Nevšímá si mě

Ahoj Lori mám problém, chci jednoho kluka, ale on asi méně, protože jsem asi pro něho neviditelná. Nevšímá si mě. Co mám dělat? Lori můžeš mi poradit? Natalka 9 Celý článek

Kluk z Indie

Na facebooku mi znenadání napsal jeden kluk, je z Indie a je mu 16. Tak jsme se trochu pobavili anglicky. Po dnu mi napsal, že mě miluje a ptal se jestli i já jeho. Já mu napsala, že nevím a že nemá tak spěchat. Tak mi napsal jestli chci být jeho kamarádka. Mezitím mi stihl poslat několik srdíček. S mojí angličtinou to není nic extra. Poraď mi prosím, co si mohu o tom myslet. Jestli to mohl myslet vážně a jestli jo, co potom? Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Určitě se ho ještě na něco poptám, ale zatím mu žádné osobní informace nedávám. Jana 13 Celý článek

Sexuální orientace

Ahoj, potřebovala bych trochu pomoct. Už delší dobu vím, že nejsem tak úplně jenom na kluky, pokukuju i po holkách. Když jsem si hledala druhy orientací, hodně na mě seděla bisexualita,ale mám pocit, že ty lidi se přiklánějí spíš k jednomu pohlaví, zatím co mě celkem jedno, s kým budu, jestli to bude holka, nebo kluk. Prostě se zamiluju. Nevíš, jak se takovéhle orientaci říká? Moc dík za odpověď. (Charlie 15) Celý článek

Zamotaná láska

Zavítala jsem na Vaše stránky a musím říct, že problémy s láskou trápí snad opravdu všechny a to v každém věku. Ani já, byť dnes už devatenáctiletá, si občas taky nevím rady a jsem toho názoru, že každá dobrá rada je jak se říká nad zlato, každý nový pohled na věc od jisté nezúčastněné osoby je přínosem, a proto bych byla i já moc ráda, kdybych se s Vámi mohla o můj problém podělit. Pokusím se situaci co nejvíce přiblížit, a proto nejdříve začnu u sebe. Zatím jsem to příliš v životě lehké neměla, prožila jsem dětství bez mamky, která zemřela, když mi bylo 8 let. Otec po smrti matky začal hodně pít a v opilosti dělal hrozné věci. Teď se však zázračně polepšil, přestal pít a zdá se, že je vše už na dobré cestě, minimálně všichni v to doufáme. Ve škole jsem nikdy žádný problém, co se týče známek, neměla, troufám si říct, že jsem vždy patřila k těm nejlepším. Co však bylo vadou na kráse, je to, že jsem byla vždy příliš stydlivá a neprůbojná. Ačkoliv se to zdálo nepochopitelné, neměla jsem proč. Byla jsem vždy podle okolí hezká a milá, ale těžko jsem navazovala kontakty z cizími lidmi, nebo i jen spolužáky. Neměla jsem nikdy příliš mnoho kamarádek, ale vyhovovalo mi to. Jsem jedináček a také dost samostatná. Myslím si taky, že mít pár dobrých přátel je lepší než nějaké rychle vyprchávající známosti na pár dnů. Dnes je však situace jiná, postupem času jsem začala být sebevědomější, ani zdaleka se už nestydím, jako když mi bylo 10 let. Ale taková ta méně otevřenější povaha ve mně asi zůstane napořád, s tím se člověk už narodí, a pokud nemá potřebu jako já to více rozvíjet, asi to tak i zůstane. Ale jak říkám, netrápí mě to, jsem teď spokojená sama se sebou téměř ve všem, ač to může znít hodně namyšleně nebo arogantně. Nemám přehnané sebevědomí, to vůbec ne. Jen jsem vždy dělala vše pro to, abych byla spokojená sama se sebou a tím pádem si i začala věřit. Hodně kluků i mužů mě vždy chválilo, jak dobře vypadám, že jsem krásná holka a dokonce jeden muž, který mě vůbec neznal, jen viděl někde na ulici, tak mi řekl, že u nás musí stát před domem fronty kluků. Tomu jsem se jen zasmála, ale pravda je taková, že se oblékám moderně, maluji se a prostě vždy musím vypadat perfektně, dokonale upravená, takže zřejmě vypadám pro mužské pohlaví atraktivně a přiznávám, že ten zájem mě opravdu těší. Je to takové zadostiučinění v tom úsilí, které sobě věnuji. Na druhé straně bydlím na vesnici, což samo o sobě je o něčem jiném, takže dokážu dělat všechny „špinavé“ vesnické práce a chodit i zamazaná třeba od bláta, neupravená, nenamalovaná, nejsem nějaká „fajnová“ citlivá holka, tak se vůbec necítím, ale umím se přizpůsobit všem podmínkám. Po pravdě řečeno, sama o sobě si sice myslím, že v naší vesnici jsem nejhezčí, ale situace je taková, že zase tolik holek tu nežije, takže konkurence vysoká není. Ale taky umím pochválit i jiné holky a rozhodně už jsem vyrostla z toho věčného porovnávání se s druhýma, taky jsem toho názoru, že svým způsobem se nedá hodnotit krása holek, protože krásných holek je na světě strašně moc a já nehledím na druhé, jsem prostě spokojená sama se sebou a přijde mi velmi divné porovnávat tuhle „krásu“. Ani nemám ráda žádné soutěže Miss a tyhle podobné věci, byť se na to velmi ráda vždycky podívám :D ale jít bych tam rozhodně nechtěla, nikdy. Také bych řekla, že se chovám celkem odlišně od možná mně podobných holek. Nechodím nikam pařit, nepiju ani nekouřím a v podstatě jsem žádný vážný vztah ještě neměla. S nikým jsem nespala, chodím pravidelně do kostela na nedělní mši a jsem opravdu věřící. V současné době si troufám tvrdit, že už vím, co v životě chci, co je pro mě nejlepší a to se snažím i realizovat. Jsem hodně vytrvalá a vždy chci dosáhnout svého cíle a těžce nesu jakoukoli prohru, což je někdy hodně obtížné. Ale jak jsem dospěla, už vím, že co nemůžu ovlivnit, to prostě musím přijmout a nechat být. Dlouho jsem si na to zvykala a ne vždy se mi to bez následků dařilo překonat. Tenhle můj dotaz má možná také co dočinění právě s onou prohrou, jestli se to tak dá nazvat. Vlastně jsou tu problémy rovnou dva a týkají se dvou kluků. Na střední jsem se zamilovala do jistého kluka – fotbalisty, se kterým jsem měla stejnou cestu autobusem ráno do školy. Nikdy jsme spolu nepromluvili, nejdřív jsem si myslela, že je namyšlený, jak někteří fotbalisté bývají. Jenže později jsem zjistila, že je hrozně stydlivý, tak moc, že ani se žádnou holkou jsem ho nikdy neviděla mluvit (možná jen s jednou a to byla přítelkyně jeho spoluhráče). Zpočátku se na mě někdy i podíval, víc však nic. Pak jsem zjistila, že je to vnuk babiččiny spolupracovnice. Babička se s tou jeho babičkou opravdu dobře zná a jednou jí i řekla, že se mi hodně líbí a ona na to cituji: Ja ten sa haňbí…..a jen mávla rukou, že prý nikam ani nechodí, že nemá vlastně ale ani čas, pořád jen trénink a učení. V té době opravdu toho měl moc, byl před maturitou, do toho fotbal. A já jakožto ještě stále trochu stydlivá, jsem prostě neměla nikdy odvahu s ním promluvit. Tak jsem se odhodlala mu napsat na facebooku, jenže on mi nejdřív neodepisoval. Nevěděl vůbec, kdo jsem. Já jsem to nechala být, protože v té době měl o mě zájem jiný kluk (mimochodem taky fotbalista), který se mi taky líbil, sice ne takhle jako tento, ale s tím jsem neměla problém mluvit, dokonce byl i u nás. S tím to však nakonec nevyšlo, jsme kamarádi, ale nic víc z toho není. Já jsem však udělala chybu a to takovou, že jsem mu začala psát všechno, co cítím, jak moc se mi líbí a proč mi neodepisuje, psala jsem mu to víckrát a on stále nic. Dělal mrtvého brouka, až těsně před jeho maturitou mi odepsal, že prý neměl čas, ale že vážný vztah teď nechce, že si můžeme říct ahoj a to je tak asi všechno. Já mu opět psala, ať mi dá aspoň šanci ukázat, jaká opravdu jsem, protože mě vůbec nezná (já ho znám líp než on mě právě kvůli babičce, on se prostě zajímá jen o fotbal a od jeho kamarádů vím, že je opravdu hodně uzavřený a dokonce prý že je tajemný a že nemá žádnou holku a nejspíš ani dosud neměl, přesto, že je opravdu velmi hezký). On mi tehdy řekl, že uvidíme po maturitě, jenže pak mi napsal, že by se mnou i šel ven, ale myslí si, že on ten můj vyvolený asi nebude a že se s někým vídá, tak by to nechtěl pokazit (to byla ovšem lež, protože vím i od jeho sestřenky, se kterou jsem chodila na základku, že nikoho nemá a taky mi řekla, že se se mnou asi styděl mluvit a prý že je jinak moc hodný kluk a pokusí se ho na mě zeptat, tak jsem na to zvědavá). Já jsem dělala opět ty samé chyby, psala mu stále proč se na mě ani nepodívá, když se vidíme (po té, co odešel ze školy po maturitě, jsem ho sice už tak nevidívala, ale občas jednou za měsíc někde ano, protože hraje fotbal v tom městě, kde jsme právě spolu chodili do stejné školy a i v tom autobuse jsem ho někdy viděla), dokonce jednou v obchodě stál za mnou a nevěděl, že před ním jsem já, neviděla jsem ho hned až pak jsem se otočila a on utíkal rychle pryč aby se mnou nemusel mluvit, vždy dělal všechno pro to, abych neměla tu odvahu s ním promluvit. Dost jsem ho tím psaním asi otravovala, což si uvědomuju a několikrát jsem se mu omlouvala, jenže mě to prostě hrozně štvalo, nedalo mi to spát, proč se takhle ke mně chová. Byla a stále jsem do něj opravdu hodně zamilovaná a myslím si, že bychom si právě my dva spolu mohli rozumět. Teď už mám po maturitě i já a jdu na vysokou, do toho samého města jako jsem chodila dosud a kde hraje fotbal stále i on, takže se nejspíš budeme vídávat i nadále. Navíc tam budeme kupovat byt, takže ten oční kontakt asi bude pokračovat. Tohle je první problém, který teď trošku ustoupil do pozadí kvůli jinému klukovi, se kterým je to však naprosto jiná situace. Ale o nic lehčí to taky není. Jak už jsem psala, jsme věřící rodina a chodíme do kostela. Chodí tam také můj bývalý spolužák, který bydlí ve stejné vesnici jako já a je dokonce i ministrant. Nikdy jsem nad ním nepřemýšlela jako o možném partnerovi, to se však náhle změnilo. Líbil se mi sice už jako malé, ale s postupem času, když jsem poznávala nové a nové kluky, jsem na tyhle „naše“ kluky z vesnice nikdy nemyslela. Byli pro mě už moc známí a takoví nezajímaví, v té době jsme všichni hledali sami sebe a teprve se utvářeli nějaké představy o ideálních partnerech a dalších životních postojích. S tímhle klukem jsem však jako asi s jediným udržovala kontakt, protože jsme spolu měli taky stejnou cestu, sice nechodili na stejnou střední školu, ale jezdili autobusem a občas spolu i seděli a celou hodinu mluvili o všem možném, jen ne o vztazích. Spíš vždycky tak kamarádsky, přestože jsem věděla, že se mu líbím. Vždy se mu například líbili všechny mé fotky na facebooku, pokaždé se mnou on začal mluvit nebo šel si za mnou sednout a bylo prostě vidět, že se se mnou rád baví. Jeho rodina mě má taky dost ráda, jeho babička ho vždycky přede mnou a mou babičkou moc chválí a cítím, že by asi byli rádi, kdybych třeba já měla být jeho přítelkyně. Popravdě on je jediný z naší vesnice, se kterým bych si dokázala představit žít. Rozumíme si myslím dost dobře, máme si co říct a nikdy jsme neměli problém spolu mluvit, on je dost otevřený a nestydí se vůbec nikoho, což zrovna mě nevadí, spíše naopak, protože sama taková nejsem. A jak jsem říkala, líbil se mi i jako malé, není to sice vyložený krasavec, ale pěkný kluk to určitě je. Navíc je opravdu moc sympatický, inteligentní, rozumný a vždy se velmi dobře učil (ještě líp než já). Nepřitahuje mě sice tak moc jako ten první kluk, ale kdybych to měla brát rozumově, tak by ten ideální partner měl být právě on. Uvědomila jsem si to, když jsme spolu vždycky mluvili, nebo kdykoliv jsem ho viděla, ten pocit v srdci nějak začal sílit a já jsem na něho začala pořád více myslet. Jenže nevím, jak tenhle náš „vztah“ posunout do téhle roviny. U nás na vesnici není kam jít, takže se v podstatě nikde ani nepotkáváme a když už, tak se jen pozdravíme a prohodíme pár slov. Nepíšu si s ním vůbec, protože ani není o čem psát a přijde mi to takové celé hodně zvláštní, pokud jsme spolu chodili celých 9 let do třídy, teď najednou se začít tak o něj zajímat. Jeho by asi nejspíš ani nenapadlo, že zrovna já bych na něj takhle myslela, nebo ho dokonce chtěla. U nás na vesnici se mě spíš vždycky kluci styděli a navíc mě už i viděli s tím zmiňovaným klukem, se kterým jsme už jen kamarádi. Nejspíš si myslí, že já hledám něco lepšího než nějakého vesnického kluka a možná to tak i opravdu vypadalo a mně to vůbec do téhle doby nevadilo. Jenže bych si nechtěla nechat utéct tak skvělého kluka, jakým je právě tenhle. Oba teď půjdeme na vysokou, takže dřív nebo později si určitě někoho najde a možná že já taky, ale přece jen když ho vidím, tak si říkám, proč to nezkusit, když se mu očividně líbím. Vždy jsem hrozně ráda ve škole psala úvahy, tak se omlouvám za tenhle román. Ale jak říkám, budu ráda za každý nový pohled na věc, protože v tom tak trochu začínám plavat. Teď mám větší problém právě s tímhle druhým klukem, protože nevím jak mu to dát najevo. S tím prvním se teď nevidím, tam to opět začne, až půjdu v září na vysokou. Je to možná tak trochu rozum x cit. U toho prvního je to jednoznačně cit, protože ho neznám tak dobře jako tohoto bývalého spolužáka, to je jasné. Ale u něho to není jen o rozumu, to zase nechci říkat. Jak jsem psala, líbí se mi, jen to není tak velká fyzická přitažlivost, jako u toho prvního. Předem Vám moc děkuji za ztrátu času s tímhle vyčerpávajícím dotazem a budu se těšit na Vaši odpověď. S pozdravem Veronika:) Celý článek

Jsem opatrná

Ahoj, seznámila jsem se tu s jedním super klukem, kterej vypadá, že mě má vážně rád, ale bydlí hrozně daleko a já ho samozřejmě nikdy neviděla naživo, takže si sice nemyslím, že by to byl....někdo zlej,ale někdy večer mě napadají různý myšlenky, že by taky mohl. Nevím, co mám dělat, samozřejmě, když nad tím tak přemýšlím, mohla bych se spokojit jen s psaním a není žádnej problém,jde mi spíš o moji jistotu,ani nevím,na co se vás chci zeptat, prostě bych chtěla nějak poradit...Předem děkuju, Nelka. Celý článek

Kluk ze skype

Ahoj, seznámila jsem se tu s jedním klukem a začali jsme si psát přes skype. Je super a moc se mi líbí( posílali jsme si fotku) ale bohužel bydlí v Ostravě a já v Praze což je daleko od sebe. Známe se asi 1 týden, ale já si myslím že nám to dlouho nevydrží kvůli vzdálenosti, protože si třeba za pár let najde někoho s kým si nebude muset jenom psát, či volat. A tak se chci zeptat a jaká je šance že nám to vydrží. Děkuju Rachel 12 Celý článek

1 | | ...

KidsLand.cz ©2014, loga
Pravidla používání webu

WEBDESIGN BY HAZMI

Mobilní zobrazení.
Doporučujeme