Čtení na pokračování
Víla z Paloučku Štěstí 2. díl
Bylo jaro, jako každé jiné. Ta zvířátka, co se ukládají do zimního spánku se pomalu,ale jistě začala probouzet do krásného nového jara. Sněženky začaly vystrkovat své hlavičky ze země a začaly se dívat na krásné jarní sluníčko. Také stromy a stromky začaly shazovat své zimní hábity tvořené sněhem a konečně začala váha na jejích větvích ubývat. Teď již nic nebránilo v cestě růstu nových květů, následně plodů. Potok opět zašuměl. Led a sníh začal pomalu ubývat. Každý měl skvělou jarní náladu, každému bylo do pískání. Ve vesničce ale bylo spousta práce. Všechny zásoby, co se zkazily přes zimu, nebo se nesnědly, bylo potřeba okamžitě vyhodit a začít se shánět po nových, čerstvých a chutnějších surovinách. Celý článek
Víla z paloučku štěstí – I. kapitola
Tato událost se odehrála již moc dávno, ještě za vlády lýkožrouta Adiho. A co že se vlastně stalo? Povím Vám to. Stalo se to na Paloučku štěstí. Bylo to místo plné květin a zdravých, krásných a urostlých stromů. Na tomto paloučku žila zvířátka. Bydleli tam králíčci a berušky, ale i mravenci a veverky. A to nebyli jediní obyvatelé. Žili tam také jeleni a prasátka. Zkrátka, bylo tam živo. Vedle paloučku tekl potůček. Jeho jméno vzniklo podle jedné jeho vlastnosti. Tento potůček se jmenoval Šumící potůček.Tento potůček byl plný krásných kamínků a oblázků a voda přes tyto kamínky krásně šuměla. Proto se jmenuje Šumící potůček. Celý článek
Na tom našem dvorku - Noty na buben
Dvorkem se starou lípou se ozývala divné zvuky. Mezi dutými ranami do dřeva se občas ozvalo troubení na křídlovku, což vyburcovalo babku Babánkovou. Její zvědavost ji nedala a vyklonila se z okna, aby zjistila, kdo ruší klid zimního rána. Rozhlédla se vpravo i vlevo, jako by chtěla přejít rušnou ulici a její zrak spočinul v koutě dvorka, kde děda Zdvořáček něco kutil ze starých vyřazených dveří. Jeho dílo jí na první pohled připomínalo „kadibudku“. Další věc, která starou zvědavou ženu zaujala byla svítivá mosazná věc, třpytící se zlatě na sněhu ve vycházejícím zimním slunci. Ano byla to trumpeta. Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část devátá: Vina
Jdeme domů? Zrovna to tu začínalo bejt zajímavý. A ani jsem pořádně nepoznal tu Irenu, abych tomu ňoumovi, co teď chce jít domů, mohl pomoct získat její srdce. Hehe, jak pěkně poeticky řečeno. Ale tak mladý pán řekl, že se jde domů, tak se holt jde domů. „Počkej, Phile,“ řekla Irena. „ty přece nikam chodit nemusíš. Zůstaň tu s náma.“ Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část osmá: Rejpáky podruhé
„Jo, nazdar,“ utrousila Irena a ani se na Petra pořádně nepodívala. Oh, chudáček, jak ho to vzalo. Hehe, ale já skutečně nejsem škodolibej. „Nazdar, Ireno,“ řekl jsem jí teda i já. Pokud tomu moulovi mám zajistit její… ehm… lásku, mohl bych toho o ní vědět víc. To víte, moje druhý jméno je mistr Dohazovač. „Ahoj, my se známe?“ zeptala se s lehce vytaženým obočím. Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část sedmá: Irena
„Já jsem Luky,“ říkal u toho. Zase ta natažená ruka. To ji chce taky políbit? Krom toho dotknout se džina nejde, esence totiž moc hmotná není. Samozřejmě jsem se mohl udělat hmotnějším, ale ten klučina si to nepřál, tak proč se zbytečně namáhat? „Promiň, ale ruku ti nepolíbím,“ řekl jsem mu teda. Jak že se to jmenuje? Luky? A pak že Philokrates je divný. Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část šestá: Philokrates
„Baví vás to hodně?“ utrhl se na mě. „Ty dveře za mnou se každou chvíli můžou otevřít a vyjdou z nich kluci. Jsem zvědavej, jak jim to pak budete vysvětlovat.“ „Jak asi,“ pokrčil jsem rameny a strčil si ruce do kapes přesně tak, jak to měl on celou cestu sem. „Takhle: JSEM DUCH TÉTO LAMPY A TVÉ PŘÁNÍ JE MI ROZKAZEM.“ Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část pátá: Slovíčkaření
„Páni, ty jsi ale rychlík, jsi tu první.“ Opravdu tu byl nějak rychle. Že by odbyl hygienu? Fuj, prase jedno… „Poslouchejte, takhle by to nešlo,“ řekl hnedka a ani mi neodpověděl. „Co by nešlo? A zkus říct dolar-libra-rubl.“ Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část čtvrtá: Jazykolamy
Zatím tu fyzickou aktivitu zvládám skvěle, nemyslíte? Zadejchanej nejsem, ani kapka potu… Pravda, džinové se nepotí, nemaj co. A vznášej se či poletujou. A to celkem libovolnou rychlostí bez nějaký fyzický námahy. Všechno to je jen čistá duševní energie. Zatímco ten klučina to už nějak nezvládá. Funí jak kráva před porodem a rudej v obličeji je jak rak. Celý článek
III. kapitola: Metr, strečink a Philokrates Část třetí: Strečink
„Tak jste tu?“ Když mně se líbí ho takhle trápit. „Sakra, přeju si, abyste mi odpověděl.“ A konec srandy. Celý článek
